EpM300 je rozhodně nutné zachovat
aneb proč je vyšetření zimní měli tak důležité a proč se bez něho neobejdeme
Při diskusích ohledně vyšetření zimní měli na přítomnost uhynulých samiček kleštíka včelího, například při jednáních ohledně změn MKZ pro daný rok, se lze setkat s nejrůznějšími argumenty, proč je nutné toto vyšetření zachovat. Nad některými se rozesmějete na první dobrou, některé však mohou vypadat jako oprávněné. Dovoluji si předložit několik těch nejčastějších.
Když jsou včelaři nuceni povinně odevzdávat zimní měl, tak se alespoň v zimě podívají ke svým včelstvům.
Tento argument patří mezi velmi oblíbené. Není mi však zcela jasné, proč by měl včelař chodit kontrolovat svá včelstva na základě legislativního předpisu. Pokud se včelař, v tomto případě spíš držitel včelstev, nemá potřebu o se svá včelstva starat a chodí k nim pouze z donucení, vycházejícího z povinnosti dané legislativou, je nasnadě otázka, zda by nebylo lepší, kdyby s chovem včel raději přestal.
Při sběru vzorků zimní měli se včelaři alespoň sejdou.
I toto tvrzení, stejně jako to předchozí, patří mezi velmi oblíbené a často používané. Pokud člen jakéhokoliv zájmového spolku či sdružení nemá zájem se setkávat, je na místě se zamyslet nad tím, proč vlastně členem onoho spolku je a jestli jeho členství není zbytečné. Spolková činnost a její atraktivnost pro členy je ryze interní záležitostí a mělo by tedy být řešeno výhradně v rámci spolku jako takového a ne na úrovni legislativy. Vedení takového spolku by se mělo zamyslet nad tím, co svým členům nabízí a jak pro své členy učinit jejich spolek atraktivnějším, aby měli důvod a chuť se scházet. Státní správa by se interními záležitostmi spolku neměla vůbec zabývat. Pokud se tedy činnost dotčeného spolku nepohybuje na hraně zákona...
Až k nám přijde tumida, zimní měl nám ji pomůže zachytit.
Tento názor by se na první pohled mohl zdát jako opodstatněný a postavený na odborném základě. Mam zato, že ti, kdo takto argumentují, zřejmě nepochopili způsob života a vývojový cyklus Lesknáčka úlového (Aethina tumida). Dospělci tohoto brouka včelí úly navštěvují za účelem rozmnožování a neparazitují na včelách ani včelím plodu. Navíc se před včelami skrývají. A jak už to u (nejen) brouku bývá, nebývá dožití jedinců po dokonání aktu rozmnožování nikterak dlouhé. Dospělí brouci mohou bez potravy a vody přežít až 9 dní, na starých plástvích 50 dnů a na ovoci i několik měsíců. Budu rád, když mi někdo ze zastánců tohoto tvrzení vysvětlí, co by Lesknáček úlový dělal v chomáči zimujících včel. Diskutovat by se dalo i o tom, jak by se uhynulý lesknáček dostal přes zasíťované dno na podložku s mělí – dospělci měří na délku 5-7 mm a jsou širocí 2,5-3,5 mm (dosahují jedné třetiny velikosti včelí dělnice). Monitoring tohoto parazita se provádí pomoci speciálních pastí, případně fyzickou prohlídkou úlu.
Pokud by došlo k zavlečení roztočů Tropilaelaps, zimní měl nám je pomůže odhalit.
Jedná se o další tvrzení, které může navozovat pocit, že je vyšetření zimní měli opodstatněné a kromě „hodnotných“ informací ohledně úrovně napadení
včelstev roztočem Varroa destructor poskytuje další přidanou hodnotu v podobě možnosti detekce přítomnosti roztočů rodu Tropilaelaps. I tento argument
patří spíše než k těm relevantním do rodiny mylných představ a zbožných přání. Proč?
Tito roztoči parazitují výhradně na včelím plodu, nikoliv však na dospělých jedincích včely medonosné. Mimo včelí plod tito roztoči dokáží přežít maximálně
9 dnů. Kde by se tedy v zimní měli vzali? Z podstaty věci je totiž nemožné, aby v případě napadení včelstva roztoči Tropilaelaps uhynulí jedinci do vzorku
zimní měli dostali. Pojďme si podrobněji rozebrat proč.
Připusťme, že se u nás vyskytne včelstvo napadené roztoči Tropilaelaps, byť na území Evropy takový případ zatím není znám. V našich zeměpisných šířkách
zatím stále včelstva procházejí v období před zimním slunovratem obdobím bez včelího plodu. Připusťme možnost, že by roztoči přežili podzimní chemickou
válku v podobě několika opakovaných aplikací pesticidů, které se zatím u většiny českých včelařů těší velké oblibě. Dozajista by však nepřežili několik
týdnů trvající bezplodé období, když mimo plod jsou schopni přežívat maximálně 9 dnů a spadli by na podložku ve dně úlu a mohli bychom je tam nalézt.
Poněvadž se na podložce může nacházet léčebný spad roztočů Varroa destructor po podzimním či zimním ošetření, je potřeba podložku před odběrem vzorku
pro EpM300 důkladně očistit. Tak mám to totiž ukládá Metodický pokyn Státní veterinární správy pro chovatele včel k prevenci a tlumení varroázy. Takže
pokud by tam nějaký roztoč z rodu Tropilaelaps přeci jen byl, tak skončí někde ve sněhu či blátě v okolí úlu.
Pokud nám má měl pomoci v zjištění výskytu těchto roztočů v našich včelstev, tak jedině v případě pravidelné kontroly diagnostických podložek na dnech úlů
a to v průběhu produkčního období včelstev. Ti, co tvrdí, že bychom v rámci vyšetření EpM300 mohli zachytit zavlečení roztočů rodu Tropilaelaps, buď nic neví
o jejich biologii anebo z nějakého důvodu vědomě a záměrně lžou. Jiné vysvětlení mě nenapadá.
Setkali jste se s nějakým dalším zdůvodněním, které vám připadá být málo pravděpodobné a nejste si jisti jeho opodstatněností?
Neváhejte nám ho poslat - rádi pro vás nalezneme odpověď, jak to s opodstatněním onoho zdůvodnění ve skutečnosti je.
Pokud máte stejný anebo alespoň podobný názor na povinný sběr a vyšetření zimní měli, sdílejte prosím obsah těchto stránek mezi ostatními včelaři. Jestli k tomu použijete e-mail, Facebook, či nějaké jiné prostředky elektronické komunikace, nechám na vás ;-)